Archetyp podnikatelky: Jak na jídlo, které vás podpoří v podnikání, i když jste vytížená

Článek ve spolupráci s Ivanou Dudkovou

Určitě to znáte. Naplánujete si všechno do puntíku, časově to sedí perfektně, ale zapomenete si dát pauzu na oběd, nebo se vám protáhne schůzka. A tak se odbydete. Váš výkon klesá, necítíte se dobře a stihnete sotva půlku toho, co jste chtěly. Jak do svého rozvrhu zařadit jídlo, které vás podpoří? Ovlivňuje jídlo vaše pracovní výsledky a texty, kterými se prezentujete? Na to se podíváme v dnešním článku a rozhovoru s Ivanou Dudkovou, terapeutkou a výživovou poradkyní.

V prvé řadě si pojďme ujasnit jedno: odbývání se, nízká hladina energie a s tím spojené nepříjemné emoce, nekvalitní výživa… není o jídle, ale o našem přístupu k němu. Tento přístup se vám zpravidla promítne i do dalších oblastí života a v podnikání vám umí nadělat pořádnou paseku. Protože tam, kde nejste vyživení, pšenka v podobě nápadů, úspěchu a peněz zkrátka neroste. Pojďme se na to podívat.

Máme pro vás psanou (7 minut čtení) i video verzi (27 minut poslechu ke kávě).

1. Jak jídlo jako takové a myšlenky na něj během dne ovlivňují náš výkon, psychiku a emoce?

Ivana: 

Já bych převedla pozornost od jídla k tělu. To, jak jím, ovlivňuje, jak se potom ve svém těle cítím. Řečí těla jsou pak emoce, které často ovlivňují to, jak se cítím každý jeden den, a často pak ovlivňují i to, co jím. Je to takové kolečko. 

To, jak se v těle cítím, nejde svádět jen na jídlo, je za tím mnohem více vrstev. O tom, s čím vším může zdravá výživa souviset a jak k tomu přistoupit komplexně, jsem shrnula do svého výživářského patera. Nicméně jídlo jako takové je jednou tou vrstvou. Pokud jím špatně a mám z toho pak výčitky a moje tělo se mi nelíbí, protože kvůli tomu špatnému jídlu nevypadá hezky, ovlivňuje mě to vždy a všude. 

Je to takové to věčné porovnávání, zavidění štíhlejším ženám. Občas se ke mně dostane názor, že štíhlé ženy to mají jednodušší a podobně. Často máme vzhled našeho těla spojený se sebehodnotou, jídlo je je pak prostředek, kterým se ženy často trestají, nebo si naopak ulevují.

Když se podívám jen čistě na jídlo, jaký má vliv na moje bytí nebo práci, tak kvalitní jídlo mi dá kvalitní živiny. Pokud je moje tělo vyživené, mnohem lépe zvládám stresové nebo emočně náročné situace. V ten moment se můžu o své tělo opřít.

Petra:

A přesně na podobném principu stojí i naše sebehodnota v podnikání. Když nevěříme vlastní expertíze a sami sobě, neustále se porovnáváme s těmi úspěšnějšími, máme nízké ceny a kvalita naší práce je vykoupena vyčerpáním. 

Jednoduše řečeno, jedeme na výkon a počtem publikovaných příspěvků, výší prodejů a dalšími metrikami si plníme prázdný chlívek sebehodnoty a falešně tak sami sebe konejšíme, že jsme dost. Když tuto naši část vyživíme, můžeme se pak o sebe v podnikání opřít.

2. Jak se nespokojenost v těle může projevit na výsledku naší práce? Například když jsem nevrlá, hladová a jdu psát texty na sítě nebo na web?

Ivana: 

Já, když se v těle necítím komfortně, jsem většinou roztržitá. Ono je fajn si najít svoje vlastní optimum, myslím, že tohle má mít každý jinak. Mně třeba vůbec nevadí pocit hladu, to mi potom práce spíše odsýpá. Naopak mi vůbec není dobře, když se přejím, to potom přichází únava, tělo většinu energie spotřebuje na trávení.

Pokud se delší dobu v jídle šidím, necvičím pravidelně, cítím to na sobě. Ten diskomfort mi nedovolí se plně soustředit, myšlenky mi často odbíhají k tělu a já jsem na sebe naštvaná. Mám na sobě vypozorované, že když se cítím v těle dobře, tedy pečuji o něj, pracuje se mi lépe… celkově je mi lépe 🙂

Petra:

Často máme pocit, že tělo nemá přece vliv na naši mysl. Opak je ale pravdou. Diskomfort těla neodbytně klepe na naši mysl, vyvolává nepříjemné pocity a emoce a ty se nám vkrádají do textů a všeho, co v podnikání děláme. 

Proto když se necítíte dobře, nechoďte přes sebe, ale dopřejte si chvilku k zastavení, zazdrojování v podobě dobrého jídla, procházky na čerstvém vzduchu, nebo se odreagujte jinou činností. Nějakou dobu toto můžete ignorovat, ale dříve či později vás to dožene v podobě nemoci, v krajním případě vyhoření.

3. V jakém stavu bychom měly tedy dělat věci, na kterých nám záleží? Co bychom předtím rozhodně neměli jíst a co naopak ano?

Ivana: 

Pokud jdu tvořit něco, co pak vypouštím do světa, je fajn na to být příjemně naladěná. Za tím se u mě schovává nejen příjemný pocit v těle, ale taky pozitivní naladění mysli. Vnímám, že to, v jakém rozpoložení tvořím například článek na blog, tedy to, jakou energii do toho vkládám, přímo ovlivňuje, jak je ten článek potom přijímaný nebo čtený. Jen zopakují, že tohle opravdu nelze obsáhnout jen správným jídlem, i když je to zase jedna z těch vrstev.

Doporučuju každému, aby se pověnoval pozorování a vysledoval si, jak na vás které jídlo nebo potraviny působí. Většinou platí, že těžké jídlo nás na pár hodin zastaví, ale taky to může být pro každého trošku jiné. Někdo z nás lépe snáší sacharidy, jiný zase potřebuje více bílkovin. 

Pokud jde třeba o potraviny, které nás opravdu můžou pomoci udržovat psychickou pohodu a energii, jsou to třeba omega 3 nenasycené mastné kyseliny (jsou například v mořských rybách) a pak se mi osvědčily antioxidanty a vitamíny. V náročných obdobích si navíc dopřávám kvalitní výživové doplňky.

4. Jídlo není jen o tom, co sníme, ale také o našich návycích. Jaké špatné návyky vnímáš specificky u žen?

Ivana: 

Už to tady vlastně několikrát zazanělo. Velice často doporučuji ženám, ať opravdu POZORUJÍ, co jim dělá dobře a co ne, jak se u jídla cítí. Asi největším zlozvykem pro mě je, že jídlu nevěnujeme pozornost.

Pozornost nespočívá jen v tom hlídat si, co jím, ale taky se koukat na způsob, jak to jím a jak se u toho cítím. To, s jakou informací do sebe jídlo posílám, tak na mě pak i působí. Pokud jím s výčitkami a přesvědčená, že zase přiberu, nese jídlo právě tuhle informaci a metabolismus se skutečně zpomaluje.

Je mnoho dalších zlozvyků, ale většina z nich stejně vychází z toho, že jídlo, ale taky sami sobě a svému tělu nevěnujeme pozornost. Neumíme si dát to, co potřebujeme, protože nemáme čas se zastavit a zjistit to.

Petra:

Často se říká, že čas je to nejcennější, co máme. Za ty roky, co se pohybuju v marketingu, jsem si zjistila, že tou nejdražší komoditou je právě pozornost, a to jak ta, kterou dáváme svému podnikání, tak hlavně ta, kterou nám věnují potencionální klienti. Vždy je to pozornost, o kterou bojujete a kterou sami tříštíte mezi různé věci.

Na základě toho, jak kvalitně jste pozornost věnovali, máte pocit lepšího výsledku. A to nehledě na čas, který jste tím strávili. Proto když něco děláte na automat, nemáte po dokončení ten správný pocit zadostiučinění. Všimli jste si toho?

5. Jak pojmout vaření, když to ženy nebaví, nebo na to nemají čas ani energii? 

Ivana: 

Klientkám vždy radím toto: Na začátku nejprve udělejte rozhodnutí a buďte pevná v tom, že chcete změnu. Je fajn se ujistit, že to skutečně chcete a že to neděláte pro někoho jiného, abyste zapadla do škatulky a vyhověla obecným požadavkům o tom, jak by měla žena vypadat.

A pak přistupte ke změně skutečně laskavě. Dnes je svět nastavený tak, že chceme mít všechno hned a jednoduše. Já se obávám, že zrovna ve výživě tohle úplně nefunguje, rozhodně ne všem. Zásadní je dát jídlu a vlastně tedy i sobě a tělu ČAS.

Velice často vedu konzultace se ženami, které na jídlo nemají čas, mají malé děti nebo práci. Já tomu úplně rozumím, mám to stejně, s tou výhodou, že ze zdravého stravování mám dnes naprostou rutinu, jsou za tím roky budování návyků. 

A to je přesně ta cesta, postupné budování návyků, které často ani nemusí znamenat nutnou změnu jídelníčku, dá se začít skutečně velice jednoduše. Krok za krokem si přenastavit vztah k jídlu a tělu a s tím pak také přichází chuť se lépe stravovat. S konkrétními tipy pomůže moje výživářské patero, kde se přímo tomuto věnuji.

6. Příprava jídla bývá často hlavně na ženě. Je z tvé zkušenosti možné zapojit děti a partnera?

Ivana: 

Já se snažím zapojovat děti od malička. Znamená to pro mě více práce i času, ale věřím, že jim to může pomoci najít kladný vztah k přípravě jídla. S partnerem je to často náročnější, můj muž uvaří, nemá s tím problém, ale jak to nedělá často, trvá mu to mnohem déle než mně a to mě štve :D.

Nicméně jsou u nás věci, které jsem na muže delegovala. On vyžaduje chleba. My si chleba pečeme svůj, ale já věčně zapomínala “založit na chleba”, jak u nás říkáme. Tak jsem mu řekla, ať si to dělá sám, a on to dělá :). Zapojuje se taky do přípravy snídaně pro děti v týdnu, ráno vstává dřív a uvaří dětem kaši, nachystá pro syna svačinu do školy.

Dokud jsem měla pocit, že to všechno musím dělat já, pomoc mi sám nenabídl. Ve chvíli, kdy jsme to vykomunikovali, není to pro něj problém. Já vím, že ne každý muž je ochotný se zapojit, na druhou stranu často vidím, že to často vychází z ženy, která je přesvědčená, že to prostě musí udělat ona :). U nás doma se v tomhle velmi osvědčily společné rodinné rady, kde společně komunikujeme vše možné a společně ladíme chod domácnosti tak, aby byli spokojení všichni.

Delegovací tip pro vás od Petry: 

Pokud delegujete, nebo s někým spolupracujete, ať už je to manžel, babička, nebo virtuální asistentka, jednou za čas si s ním sedněte a vykomunikujte si vzájemná očekávání. Toto je klíč k dlouhodobé a bezproblémové spolupráci.

Závěr o jídle pro podnikání

Jak vidíte, váš vztah k jídlu a způsob, jakým o sebe pečujete, se vám může promítat i do dalších oblastí života a podnikání. Není to o tom, že si dáte jednou za čas zdravé jídlo a všechno bude dobrý, je to o vašich správných návycích a tom, co pro výživu svého těla a mysli uděláte každý den. 

Děkuji, že jste tu s námi byli, a já se na vás těším u dalšího dílu ze série článků a videí Archetyp podnikatelky.